Get ready with me/ departure#1Fashion

Miluji cesty letadlem. Je to jediná možnost, kdy dokážu vstát ve 4 hodiny ráno a nevadí mi to. Ale sakra, co na sebe?!

Osobně na cesty, v kterémkoliv ročním období doporučuji nějaké dlouhé kalhoty. Můžou být džíny, legíny (které jsou brány jako spodní prádlo, pokud si dobře pamatuji) nebo tepláky, které jsou momentálně v módě. V letadle často, až na pár výjimek bývají kožené sedačky a není zrovna příjemné, když se v letadle přilepíte díky kraťasům. 

Volné tričko. Letadlo je klimatizované a myslím, že je zbytečné brát si, kterýkoliv jiný nepohodlný a štipavý kousek ze šatníku. Příjemná by mohla být i košile. 

                           

Cardigan. Ten je opravdý přítel při cestách. Je pohodlný a teplý, pokud si koupíte pletený. U mě se těžko schání. No pokud máte velikost XS jste dost v nevýhodě. S vám je "trošku" větší.

                           

Boty bych volila určitě tenisky. Z bot, které mají podpatek by se jen ze 3 hodinové cesty, stalo peklo. Takové ty airmax nebo v módě se stále držící converse. Nebo oblíbené adidasky.

                           

Jako příruční zavazadlo preferuji kabelku, jsem na ni prostě naučena. Ale pro ostatní bych doporučila nějaký stylový batůžek. Nejaké černé barvy se cvočkami. Takový typ, který můžete vidět v Claire's. Stojí tam asi něco kolem 600,- Kč. 

Kufr je těžký a manipulovat při tom s kabelkou. A navíc nebezpečně vrážíte do lidí. Kdo by chtěl vrazit do nějakého vazouna?

 

My Inspiration

    

       

Ahoj všichni.

Inspirace je všude kolem nás, ale každý ji čerpá z něčeho jiného. A já se rozhodla, že napíši článek, odkud ji čerpám já.

         

   První moji čerpací stanicí inspirace je pro mě hudba.

Poslední dobou ji čerpám z klasické hudby, která má daleko hlubší význam než ostatní. Například Requiem který je plný střídání pocitů a nálady, které jsou spíše černé. Zahrává si také s mojí myslí.  Hudba mi tak také dodává klid, pokud mě něco nemile překvapí nebo naštve. 

Moderní hudba, jako například "Here od Alessie Cary (Remix Trap Nation)" mě donutí přemýšlet nad svými sny, nebo nad tím, jak by určitá situace podle mě měla dopadnout. 

Klasická hudba mě naopak donutí se nedívat na okolí a donutí mě poslouchat melodii a naslouchat mým pocitům.

        

   Barvy a příroda. To je moje druhá inspirace.

   Každá barva má svůj význam. Já jsem si význami rozdělila takto :

   Černá - Strah Červená - Výzva Modrá - Smutek Růžová - Pozitivní nálada Zelená - Klid 

   Inspirace v každém květu růže. Jejich kráse i jejich chybám. Příroda pro mě hodně znamená. Cítím se volná. Ráda jdu pozdě večer ven na kopec a dívám se na noční Prahu a dýchám vzduch. Pocit volnosti by měl zažít každý.

          

   Ostatní lidé. To je pro mě inspirace v reálném životě. V mém postoji v něm. 

Nemám ráda znechucené lidi svým životem. Se svojí energií mě dost ovlivňují a často způsobují mojí budoucí náladu. Většinou si vyhýbám jejich pohledům. Momentálně mám velkou inspiraci z jedné osoby, kterou nebudu jmenovat. Kašle na názory ostatních a žije svůj život na plno. To já neumím. Jsem špatná z každé blbosti a řeším nesmysli. Má můj obdiv.

   Hádka & Špatná nálada⚡️ :

Poradím vám takový svůj cheat, když se cítíte špatně.

Do svého mobilu/mp3 si přetáhněte jednu píseň z klasické hudby, která je hrána na klavír. Doporučuji "Waltz in a minor od Frédérica Chopina"

Zavřete oči a představte si bílé, jasné nekonečno. A někde v prostoru bílé křídlo, na kterém se pohybují klávesy bez pomoci prstů lidské ruky. Jen na tohle myslet. 

Osobně mi to pomáhá při stresu.

A navíc je vědecky dokázáno že při klasické hudbě vám roste IQ.

A jaká je vaše inspirace?

What did I wear, when i was young?

Ahoj všichni.

Dnešní článek bude taková nostalgie a to "Co jsem nosila, jako malá"

Bylo toho opravdu hodně, ale já vybrala věci, ke kterým jsem měla jistý vztah.

Jako první to byli pro mě nezapomenutelné teplé a nevzhledné punčocháče. 

Tyto punčocháče jsem nesnášela. Už od mala jsem byla dost vybíravá co se týče oblečení. Ale jako malá 7-létá holčička jsem musela maminku poslouchat.
Věřte nebo ne, ale minimálně patery mám ještě v šuplíku. Asi čekám na den, kdy objeví stroj času a já se mohla vrátit do dětských let bez starostí.

                                  

                                    

Další mým nenáviděným kusem oblečením byli kalhoty s nohavicemi do zvonu.

Pamatuji si, že pokaždé, když mi mamka přikázala si je vzít na sebe, udělala jsem to, že pod ně jsem si oblékla černé legíny a v parku si jednoduše ty hrozné kalhoty sundala. Kdysi by mě mamka zabila, ale teď se tomu společně všichni smějeme.

Co jsem teď vyděla, tak se prý opět vrací do módy. Ale zatím se to týká spíše Ameriky, tady v Praze jsem je nosit, ještě neviděla.

          

Další mojí nostalgií, byli tkz. Jarmilky. Vždy, když jsem si je vzala, tak jsem se cítila jako drsňák, jako SuperHero. Ale to se změnilo co lidí vynalezli styl "Rebels", tedy nošení obuvi ne ven do školy. Zlaté tenisky.

        

Další pro mě taková smrtelná kombinace byl nátělník spolu s roláky. Samotný rolák mě štípal, a proto mi mamka nakázala si pod něj dávat nátělník, ve kterém bylo strašně teplo. Představte si hyperaktivního skřítka, který běhá po školce s tak teplým oblečením.

                                                         

Pak to, byli samozřejmě další věci jako dlouhé a teplé ponožky s Barbie, nebo nepředstavitelně nepříjemné manžestrové kalhoty, kterých jsem se nemohla ani dotknout. Je mnohem víc věcí které jsem nosila, ale všechny je tady rozepisovat nebudu. Tohle byl takový ten základ mého každodenního šatníku v dětských letech.

To by bylo pro dnešek všechno a užijte si posledních pár hodin víkendu.

   

 

     

Volkswagen Tour

Aloha všichni🌸

Ti kteří sledovali již delší dobu můj blog, jistě budete vědět, že jsem všechny své předešlé příspěvky vymazala a mezi nimi byla taková série, ve které byli rady a tipy pro cesty po zahraničí. Rozhodla jsem se tuto série celou resetnout a zlepšit na ni co nejvíce.

V minulé (mini)sérii jsem měla rady ma cesty letadlem, výběr hotelu a cestování do mimoevropských destinací. Tentokrát jsem se rozhodla přidat téma : 

Cestování s (českými) cestovkami. V cestovních kancelářích nebude moc co rozebírat, ale srovnám cestovku s cestováním, jak se říká "na vlastní pěst".

Další téma, které přidám k ostatním 4 tématům jsou zavazadla. Můžete si pod tím představit co chcete, ale jelikož nejvíce lidí odlétá v letním ročním období, tak o tomto bych si popovídala až někdy na přelomu června, července.

Téma co se týče cestování mě neskutečně baví, více než nějaká móda či make-up. 

Jen přemýšlím či natáčet tuto sérii na YouTube nebo napsat obyčejný článek. 

Což znamená, že pokud by vás toto téma zajímalo, jestli by jste mi mohli napsat do komentářů pokud by jste preferovali video nebo článek. A pokud by to bylo video, tak by pak z mé dovolené mohl být vlog. 

To je pro dnešek všechno a užívejte.

       

    

Just Dream?

Příjemné podzimní odpoledne.

Každý má své sny, které nás drží v napětí celý život. I já mám pár takových.

Pamatuji si, že jednou, když jsem byla ještě ve 3 třídě, se nás učitelé zeptali, čím chceme v budoucnu jednou být. Každý odpověděl, že by chtěl být princeznou nebo popelářem. Když došla otázka až ke mě, odpověděla jsem jen jediné. Patolog. Dnes spíše říkám antropolog, jelikož antropolog má tělo, již v jistém stádiu rozkladu. Učitelka se na mě podívala a nechápala mě. Které dítě v 8 chce být něco jako patolog. Hádám, že nikdo. Takovýto sen začal pouhým seriálem "Sběratelé kostí", kdy do Kůstky, kteří ji takto všichni oslovují, jsem byla zblázněná. Vždy jsem obdivovala její chytrost a to jak pozná sebemenší kůstu a řekne i její název v latinském jazyce. Nikdy jsem si nenechala ujít jediný díl, a když ano, tak jsem nebyla zrovna nejmilejší 8-létá holčička na zemi. Ale tento sen je již minulostí, nebyla jsem zrovna nejoblíbenější na druhém stupňi. Ale tento můj sen je ten, kteý bych si opravdu moc přála, ale už je pozdě něco konat, protože moje šance už zmizela. 

        

Jako každá holka, si přeji, abych našla svého prince z pohádky. Dokonale krásného a dokonalého i v srdci, ale život není pohádka jako Popelka, nebo Růženka, kterou známe všichni. Já jsem zamilovaná, ale na jako ostatní. Některé holky jsou i zamilovány 1x týdně, rok od roku a svoji "tradici" nemění. Mám svého prince z pohádky, ale jen z jedné části. A to z krásy. Jako je jeho úsměv nebo jeho oči. Ale chybí mi zatím jeho duše. Hádáme se. Už jsme se párkrát "pohádali", ikdyž se tomu ani tak říkat nemůže, když spolu nechodíme. Ale odpustím mu všechno, protože jsem do něho vážně blázen a to, když se na mě usměje, mě vážně naplňí, a pak mám vždy naději, že se jeho druhá strana změní.

       

Ráj na zemi. Představa jak s mým vysněným piji ranní kávů na balkonu, a mám výhled na Eiffelovu vež. Myslím si, že toto by chtěl zažít každý. Chodit po pařížských obchodem a radovat se z každé maličkosti, kterou uvidím, nebo kterou budu mít. Paříž je sen každého. A umět perfektně francouzsky to také. U mě je to možná poviností, pokud vyjde vše jak bych si přála, protože můj vysněný princ není z České Republiky.

       

Představuj si, jak ležíš v klidu na pláži, odpočíváš a jde na tebe příjmně teplé karibské sluníčko. Ale náhle uslyšíš řev motorů a tebe obklopí obrovský a straštlivý stín. Každý by se asi lekl, ale já ne. Protože toto je asi můj poslední největší sen. Nemluvím o tom, jak se na mě rozplácne obří 747, ale o pláži na Karibském ostrově Svatý Martin, kde na pláži jsou největší atrakce letadla z opravdu blízkého letiště. Chtěla byt zažít ten pocit, když se na de mnou objeví obrovské letadlo a uslyším jeho hlasité motory Pratt a Whitney. 

Do tohoto snu zapojuji i další sen. A to, abych se alespoň jednou v životě proletěla touto nádhernou 747 a navlastní kůži zažít ten pocit bezpečí a potěšení. Je to opravdu kráska. Jedna z nejbezpečnějších letadel na světě. Má svou minulost a překonala toho už hodně a byla by opravdu škoda se s ni jednou neproletět. Kdyby skončila a já se s ni neproletěla, mrzelo by mě to celý život. 747 je opravdová královna nebes.

     

Každý má své sny, o které se musí snažit, aby byli skutečností, ale musí hlavně doufat a přát si, protože bez těchto dvou slov by sen nebyl sen.

A jaký je tvůj sen?